proč?
12. 7. 2007
Proč je láska tak krutá???
Je to už téměř 5 let,co jsem poznal jednu dívku,říkejme jí třeba Petra.V té době,přítelkyně jednoho z mých nejlepších kamarádů. Nikdy jsem jí nevěnoval moc pozornosti,zdála se mi příliš nafoukaná.Průběhem času si začala velice dobře rozumět s mou tehdejší přítelkyní(Eva),dá se říci,že se z nich staly kamarádky na život a na smrt a já pomalu zjištoval že není taková,jaká se zdála být. Zkrátka fajn holčina,co nezkazí žádnou legraci,praštěná,ale věděla co od života čeká. V té době mezi mnou a mojí slečnou docházelo,čímdál více k neshodám a rozepřím,takže jsme spolu vlastně byli-nebyli. Mě osobně to mrzelo a snažil jsem se u kámošky sondovat,jak to vidí atd. Nakonec jsme se k sobě vrátili,ovšem mezitím se mezi mnou a Petrou vytvořilo velmi silné pouto,už nebyla její nej. kamarádka Eva,ale já.Pár měsíců nato se Petra rozešla se svým přítelem a byla ráda,že je sama,vídali jsme se jen zřídka,ale vše bylo v poho. Zhruba po půl roce jsem jí náhodou potkal na diskotéce s další kamarádkou,krásnou slečnou. Protože jsme opět měli doma rozepře a já už nechtěl nic řešit,dosavadní vztah jsem bleskurychle ukončil(po 4 letech!!)a začal s ní. Ovšem jak byla krásná,tak byla chladná a po pár měsících to skončilo. Petra se mezitím taky zamilovala,všechno bylo ideální,vídali jsme se jako dřív,pohodička:-) Se svým přítelem plánovali svatbu,všechno zařízené,když jí její frajer oznámil,že se ženit nebude.Bylo z toho pozdvižení,protože se zjistilo,že jí zahybal,kde se dalo.Opět jsme se začali,scházez,dá se říct,že jsem jí pomáhal držet nad vodou a najednou jsem zjistil,že jsem do ní zamilovaný jako blázen.Proběhl mezi námi kratičký románek,když její bývalý začal škemrat at mu odpustí,že se změní ... Vrátila se k němu a mezi sebou nadále udržovali fajn vztah.Scházíme se často a mockrát jsme si řekli o sobě navzájem tolik,co jíní nevědí,oba víme,že jeden druhého má neskutečně moc rád,možná že se milujeme,ale nic s tím neděláme a nejsme spolu. Největší rána pro mě byla asi před měsícem,když mi oznámila,že bude svatba.OPĚT!! A co horšího,chce abych tam šel. Vůbec nevím,jak se zachovat,zda jít,či ne??? Nerad bych jí zklamal,ale nejsem si jistej jestli bych to psychicky zvládnul.Třeba to ještě zruší...nevím.Namlouvám si už cokoliv.Cokoliv mi dává sebemenší naději.Miluju jí víc než cokoliv na světě,je mi tak blízká a přesto skoro nedostupná...Miluju jí proto jaká je a možná úplně zbytečně. Zkrátka láska je příliš krutá...
Je to už téměř 5 let,co jsem poznal jednu dívku,říkejme jí třeba Petra.V té době,přítelkyně jednoho z mých nejlepších kamarádů. Nikdy jsem jí nevěnoval moc pozornosti,zdála se mi příliš nafoukaná.Průběhem času si začala velice dobře rozumět s mou tehdejší přítelkyní(Eva),dá se říci,že se z nich staly kamarádky na život a na smrt a já pomalu zjištoval že není taková,jaká se zdála být. Zkrátka fajn holčina,co nezkazí žádnou legraci,praštěná,ale věděla co od života čeká. V té době mezi mnou a mojí slečnou docházelo,čímdál více k neshodám a rozepřím,takže jsme spolu vlastně byli-nebyli. Mě osobně to mrzelo a snažil jsem se u kámošky sondovat,jak to vidí atd. Nakonec jsme se k sobě vrátili,ovšem mezitím se mezi mnou a Petrou vytvořilo velmi silné pouto,už nebyla její nej. kamarádka Eva,ale já.Pár měsíců nato se Petra rozešla se svým přítelem a byla ráda,že je sama,vídali jsme se jen zřídka,ale vše bylo v poho. Zhruba po půl roce jsem jí náhodou potkal na diskotéce s další kamarádkou,krásnou slečnou. Protože jsme opět měli doma rozepře a já už nechtěl nic řešit,dosavadní vztah jsem bleskurychle ukončil(po 4 letech!!)a začal s ní. Ovšem jak byla krásná,tak byla chladná a po pár měsících to skončilo. Petra se mezitím taky zamilovala,všechno bylo ideální,vídali jsme se jako dřív,pohodička:-) Se svým přítelem plánovali svatbu,všechno zařízené,když jí její frajer oznámil,že se ženit nebude.Bylo z toho pozdvižení,protože se zjistilo,že jí zahybal,kde se dalo.Opět jsme se začali,scházez,dá se říct,že jsem jí pomáhal držet nad vodou a najednou jsem zjistil,že jsem do ní zamilovaný jako blázen.Proběhl mezi námi kratičký románek,když její bývalý začal škemrat at mu odpustí,že se změní ... Vrátila se k němu a mezi sebou nadále udržovali fajn vztah.Scházíme se často a mockrát jsme si řekli o sobě navzájem tolik,co jíní nevědí,oba víme,že jeden druhého má neskutečně moc rád,možná že se milujeme,ale nic s tím neděláme a nejsme spolu. Největší rána pro mě byla asi před měsícem,když mi oznámila,že bude svatba.OPĚT!! A co horšího,chce abych tam šel. Vůbec nevím,jak se zachovat,zda jít,či ne??? Nerad bych jí zklamal,ale nejsem si jistej jestli bych to psychicky zvládnul.Třeba to ještě zruší...nevím.Namlouvám si už cokoliv.Cokoliv mi dává sebemenší naději.Miluju jí víc než cokoliv na světě,je mi tak blízká a přesto skoro nedostupná...Miluju jí proto jaká je a možná úplně zbytečně. Zkrátka láska je příliš krutá...