Příběh o přátelství
10. 7. 2007
Když jsem šel poprvé na jednu brigádu nevěděl jsem , co mě tam čeká. Šel jsem tam s bratrem, který se dozvěděl o brigádě od kamarádů. Ty kamarádi byli z jeho třídy. Neznal jsem je , podle prvního pohledu jsem si říkal , že budou v pohodě. Začali jsme pracovat a oni začali rejpat. Jaká klasika, co bysme taky mohli čekat. Brácha zrovna není jeden z těch nejhubenějších a tak to znáte, fůra keců, např: už zase žereš, kdy začneš hubnout, ty si tank apod. Chtěl jsem na ně zařvat, ale držel jsem to v sobě seč to stačilo. Dokonce jsem neřekl ani slovo, jen sem si v duchu promítal, to sou imbecilové , hlavně , že oni jsou dokonalý. Víc mě nějak nezajímalo, občas sem měl chut jim jednu vrazit. Ale nechal jsem to bejt. Čekal jsem , kdy se brácha začne bránit, ale nic. Byl v klidu, asi má dost posměchu a ignoruje to. Takovým lidem já závidím co sou takhle v pohodě a ještě si z toho dokážou dělat legraci, až se to druhým protivý, Taky bych bral být takový. Nakonec jsem asi pochopil, že je to jen legrace. Ano. Byla to legrace, to by člověk ani neřekl, jak jearogantní a sobecký a nedokáže nic předpovědět a hned si myslí o ostatních jen to špatné. Nakonec jsem se s těmi kluky seznámil a zjistil, že sou super. Dokonce si s nima fakticky parádně rozumím. Myslím si , že člověk se může pěkně mýlit. Ale tendle příběh je o přátelství, takže nakonec abych se dostal k pointě. Seznámil jsem se s nimi a považuji je za fajn kluky a hlavně za kamarády, o který jen tak někde nezakopnu. Hledte , co si o kom myslíte, at si myslíte cokoliv. Nejdřív ho poznejte a pak dělejte závěry. Nikdy nevíte, kdo Vám bude nablízko a bude vám pomáhat ,když to budete potřebovat,
Anonym
Anonym
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář